POZNÁMKY
O VĚZNICI

Informace, Email
INTERAKTIVNÍ VERZE DIAGRAMU
FAQ
Slovník
Manuál archivu
Proti karcerální architetkuře








NAČTENÍ DIAGRAMU CHVÍLI TRVÁ
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
FILTROVAT: VŠE OHNISKO ZASTŘEŠENÍ PLÁŠŤ PODSTAVA 
ZÓNOVÁNÍ
04–25–25






































 Represivní povaha hmoty věznic a další karcerálních prostor je do jisté míry čitelná skrze půdorysné strategie řazení a propojování prostor. ZDI, stropy, podlahy, dveře, MRIZE a okna jsou zástupci architektonických prvků, které materializují separaci. Zónování představuje jednu z nejuniverzálnějších strategií používaných jednak k disciplinaci, jednak k diskriminaci osob. Zhmotňuje organizaci prostorové hierarchie, ve které je třeba docílit přísného oddělení. Opakování jednotek typologie uvnitř uzavřených zón zajišťuje omezení a kontrolu pohybu. Nejčastější formou je „racionální“ geometrické uspořádání evokující spravedlivý trest.


Popis institucionální separace, tedy vydělení jisté části společnosti do uzavřeného architektonického objektu, je úvodem Foucaultova kanonického spisu Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení. 1 Nová uzavřená–vězeňská architektura se integrovala do státního aparátu a své fungování začala důsledně skrývat. Pohlcená těla byla uvnitř prostor transformována na objekty pozorování a nového poznání. Neetické a násilné experimenty na vězněných osobách, které probíhají bez možné přítomnosti široké veřejnosti a médií, doprovází existenci věznice po celou dobu (např. výzkum UCSF, MK-Ultra, experimenty v rámci koncentračního tábora při genocidě v Namibii, etc). Nejvíce zasažené jsou marginalizované komunity, které neoliberální aparát kriminalizuje a vykořisťuje prostřednictvím vězeňsko-průmyslového komplexu. 2


Efektivní řízení věznice je na zónování zcela závislé. Architektonická separace spočívá v SESKUPOVANI nezbytných funkcí do samostatných jednotek pro přiměřený počet uvězněných osob (počet je limitován, aby nedocházelo ke kolektivní rezistenci). Systém separace na samostatné jednotky umožňuje kromě efektivního řízení a kontroly pohybu i diferencované zacházení s uvězněnými osobami. Každá jednotka může mít vlastní pravidla, a mimo jiné má ve většině případů i vlastní druh kontroly – na chodbách u cel dochází ke sčítání uvězněných osob, v přechodových chodbách je kontrola ve formaci a chůzi v řadách, dále se zde nacházejí detektory pohybu i detektory tlukotu srdce. Násilná forma kontroly následuje po pobytu v návštěvních místnostech (tedy po nejkřehčím kontaktu s realitou), kdy jsou uvěznění vystavování prohlídka tělesných dutin (z těla se stává objekt, do nějž může systém legálně vstoupit bez souhlasu vězněného). 3 


Jednotlivé separační vrstvy můžeme trasovat dle neustálé replikace a přidávání zámků – tedy možnosti neodejít bez svolení a aktu dozorčí osoby. 4 Francouzský architekt a teoretik Christian Demonchy o struktuře věznice referuje jako o matrjošce (rengenový snímek vlevo) – moment uvěznění se opakuje při každé další separaci směrem od ohraničují zdi až po základní funkční jednotku, vězeňskou CELU. Právě cela je klíčový prvek zviditelňující vězeňský systém a jeho retributivní podstatu, která nemá s nápravou nic společného. 5 Na celu se dále nabalují sprchy, chodba, a případně kulturní místnost. Toto uspořádání (obecně sdílené v referované literatuře) je znovu uzamčeno a nad jeho vrstvou se nachází dílny (interní pracoviště) a dvorky. Pracovní a vycházkové prostory slouží vícero samostatným jednotkám, které na ně dochází v rozdílných časech, aby se předcházelo setkávání a podpoře kolektivity (karcerální argument by operoval s pojmem prevence násilí). Obdobně se uvěznění střídají v návštěvních místnostech, kde si připomínají, že další separací za hranicí OHRADNI ZDI je odloučení od rodiny, komunity, ale např. i rodného jazyka, kultury a klimatu. Odloučení se děje na hmotné i nehmotné, lidské i více-než-lidské úrovni. 6


Stálou připomínkou odloučení uvnitř věznice je dozorčí osoba, která se po věznici může pohybovat libovolně a každodenně věznici opouští. Sdílí tak stejné prostředí, ale její zkušenost v prostoru se dramaticky liší. 7 Vztah mezi uvězněnými a dozorčími osobami ovlivňuje od 60. let 20. století též zapojení technologické kontroly (CCTV), která odosobňuje už tak represivní a strohou strukturu a v některých věznicích je kontakt mezi dozorujícími a vězněnými významně omezen. 8 Propustnost jednotlivých zón pro dozorčí osoby je pro ústředním motivem moci, který systému umožňuje kontinuální kontrolu a pohyb uvnitř své působnosti. 9 Princip separace v sobě skrývá ještě jednu mocenskou vrstvu – umožňuje karcerální ideologii šířit se za hranice její materiální podoby (více viz polopropustnost ohradní zdi).


Zónování si většina architektonické obce pravděpodobně spojí s tzv. Athénskou chartou – dokumentem, který byl publikován jakožto závěr Mezinárodního kongresu moderní architektury (CIAM) v roce 1933. Předmětem kongresu byl model funkčního města se zaměřením na územní plánování a rozvoj. Jedním z nástrojů pro tvorbu nového moderního města bylo určeno právě zónování města dle funkcí. 10 Už tehdy však zónování představovalo snahu západních bílých mužů kontrolovat a řídit městské prostředí a do velké míry se podílelo na gentrifikaci a diskriminaci chudších čtvrtí. 11 Doslovným příkladem z praxe je násilná forma územního plánování ve formě zvané Redlining, při níž dochází k systematickému odepírání služeb (např. hypotéky, pojistné úvěry a další finanční služby) obyvatelstvu určitých čtvrtí na základě barvy kůže či etnického původu. Tyto oblasti jsou následně označovány jako rizikové či nebezpečné a investice do jejich rozvoje či péče je takřka nulová. 12 Zónování se tak stalo součástí kontrolního mechanismu neoliberálního státního uspořádání a podílí se na sociální stratifikaci a koncentraci bohatství. 13


Fyzické prostory separační strategie (a zde třeba zdůraznit: nejen věznic) odrážejí mocenský aparát. Zónování je mechanismus pro výkon moci a architektura je jeho materiálním nástrojem. Šéfredaktor časopisu The Funambulist Leopold Lambert v rozhovoru se Sarou Sherif připomíná, že architektura je ze své podstaty násilná, neboť vždy vytváří fyzické oddělení prostoru, které má omezenou kapacitu, a přestože by byla plánována jako pečující a otevřená, vždy může dosáhnout limitu, kdy se stane násilnou. 14 Věznice představují nejkrutější formu této myšlenky – a to nikoliv proto, že by architektura byla zcela odlišná od jiných budov, ale jelikož ji obývají osoby, které ji nemohou opustit. Věznicí pod širým nebem tak představuje např. okupované území Palestiny, které svírá vysoká betonová zeď, ilegálně postavena státem Izrael. 15

Separační zeď, zdroj Flickr/Ingmar Zahorsky
více o zdi dostupné na:https://stopthewall.org/the-wall)


Zeď nejen násilně protíná městské prostředí, památky, zemědělskou krajinu, komunity, domovy a tranzitní prostory, ale především omezuje a prodlužuje pohyb pouze palestinskému obyvatelstvu. Cesta skrze checkpoint (spravovaný izraelskou armádou) je snadno průchozí pro osoby s bílou barvou pleti, osoby  s „uznávanými pasovými doklady“, atp. a zpravidla neprůchozí pro místní palestinské obyvatelstvo. 16 Mimo to má Izrael dohled i nad zdroji (elektřina, pitná voda, humanitární pomoc), jejichž přísun v minulosti extrémně reguloval, od jisté chvíle zcela omezil. Podobnost mezi ohradní zdí budovy věznice a ilegální zdí na území Palestiny je více než alarmující a jediným východiskem této podobnosti je důsledná abolice karcerálních praktik na všech úrovních – v případě věznic tedy úplné odmítnutí její existence a jakékoliv participace na konstrukci, rekonstrukci či přemístění jejích forem.














1    Michel Foucault, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, Praha 2000,  s. 64.





2     Marginalizované komunity jsou ve většině státu tvořené lidmi s jinou než bílou barvou pleti. Blíže viz Design As Protest – Demand Abolish Carceral Spaces – https://www.dapcollective.com/demands/03.









3    Bree Carlton Mason – Emma Russell (ed), Resisting Carceral Violence: Women's Imprisonment and the Politics of Abolition, Londýn 2019, s. 238.

4    Dominique Moran, Carceral Geography: Spaces and Practices of Incarceration, Londýn 2018, s. 76.

5    Christian Demonchy, L'architecture des prisons modèles françaises In: Philippe Artières – Pierre Lascoumes, Gouverner, enfermer: La prison, un modèle indépassable, Paříž 2004, s. 269–293.



6    Viz pozn. 4, s. 90–92.




7    Susan Schuppli, Material Witness: Media, Forensics, Evidence, Cambridge 2020,​ s. 2.

8    Viz pozn. 4, p. 125.

9    Viz pozn. 5. 







10    International Congress of Modern Architecture (CIAM), Charter of Athens (1933), dostupné na: https://portal.uur.cz/pdf/charty-deklarace/charter-of-athens-1933.pdf, vyhledáno 11. 4. 2025.

11   Sheryl-Ann Simpson (et al), Planning beyond Mass Incarceration, Journal of Planning Education and Research XL, 2020, č. 2, s. 130–138.

12     Definice viz https://www.law.cornell.edu/wex/redlining, vyhledáno 11. 4. 2025.


13    Keller Easterling, Extrastatecraft: The Power of Infrastructure Space, New York 2014, s 40.

14    Léopold Lambert – Roanne Moodley, On the Physical Violence of Architecture, e-flux, 2020. Dostupné na: https://www.e-flux.com/architecture/confinement/359904/on-the-physical-violence-of-architecture/, vyhledáno 13. 4. 2025.

15    United Nations, Ban says Israel’s construction of West Bank wall violates international law, fuels Mid-East tensions, dostupné na: https://news.un.org/en/story/2014/07/472712, vyhledáno 15. 4. 2025.

16    In Pictures: Israel’s Illegal Separation Wall Still Divides, Al Jazeera, 2020. Dostupné na: https://www.aljazeera.com/gallery/2020/7/8/in-pictures-israels-illegal-separation-wall-still-divides, vyhledáno 15. 4. 2025.



Eastern State Penitentiary Diagram zónování

01    Půdorys (1829, John Haviland)
      Tichý/samotkový systém
      Navrženo pro 250 vězněných, inspirováno           klášterem
02    Oranžová / chodby
03    Modrá /cely
04    Fialová /dvorky
05    Rozšíření a přístavby do uzavření (1971)
      Tichý model byl ukočen v roce 1913 z důvodu       překročení kapacity (finálná stav 1700)
06    Oranžová / nové chodby
07    Modrá / nové cely (přidána i podlaží)
08    Šedá / místa pro práci, straovvání,               nemocnici, cely smrti, opravny aut,               knihovny

©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ







TEORETICKÝ TEXT
 Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.