POZNÁMKY
O VĚZNICI
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
Společnost má obecně sklon považovat věznici za nepostradatelnou typologii pro fungování demokratického státu. Toto přesvědčení nás zbavuje odpovědnosti přemýšlet nad jejími alternativami. Mediální obraz věznice, často groteskně démonizovaný, obhajuje roli a nevyhnutelnost její existence a zároveň pokřivuje a zastírá skutečné důvody, proč se lidé páchají trestné činy a končí ve věznicích. 1 Nacházíme se v bodě, kdy budovy věznic stárnou, a v mnoha státech jsou na hranicích svých kapacit (dle Statistické ročenky Vězeňské služby ČR 2024 je 43 % zařízení za hranicí svých kapacit). Začínají se proto vést diskuse o úpravách a rekonstrukcích stávajících zařízení, ale i o výstavbách nových – humánnějších, ale technologicky dokonalejších – budov, které by lépe odpovídaly karcerálním požadavkům 21. století. Diskutovat by se však mělo o změnách, které by vedly k možnému zrušení věznic, a tudíž společnosti, která není závislá na trestu a růstu počtu vězeňských zařízení. Jakékoliv vylepšení či „humanizace“ věznice je totiž ve skutečnosti pouze legitimizací její existence a karcerálního státu a každé rozšíření povede k růstu vězněných osob – statistiky totiž odrážejí ani tak reálný růst trestných činů, ale spíše změny v trestní politice. 2
VĚZEŇSKÁ POPULACE V ČR
Česká republika má jednu z největších vězeňských populací v Evropské unii, v roce 2022 měla třetí nejvyšší počet vězněných osob na 100 tisíc obyvatel. Toto číslo nepramení nutně z předpokladu, že je v České republice mnoho odsouzených osob, ale primárně z délky ukládaných trestů (vysoké dolní hranice odnětí svobody, speciální sazby pro opakované spáchání zločinu – recidivismus). 3 V roce 2024 bylo v českých vazebních věznicích, věznicích a ústavech pro výkon zabezpečovací detence 19 430 osob, z nichž pouze 33 % je poprvé ve výkonu trestu. Příznačně zde působí teorie Michela Foucaulta, že vězení vyvolává recidivu – masové uvězňování ji nesnižuje ani nevytváří bezpečný stát. 4 Pokud by tomu tak bylo, USA by bylo nejbezpečnější zemí na světě. 5
Hlavním faktorem vedoucím k uvěznění je chudoba. Dle statistik Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) nemá velká část odsouzených osob stálé či vyhovující bydlení, odbornou kvalifikaci, potřebné pracovní zkušenosti atp. Pozornost je třeba věnovat též dostupnému vzdělání – přesně polovina populace odsouzených osob má pouze základní vzdělání. IKSP dále uvádí, že téměř 90 % odsouzených má neuhrazené finanční závazky a předpoklad, že by pobyt ve vězení tyto zátěže mohl řešit, je zcela chybný i paradoxní. 6
Hromadné uvězňování je politická strategie kontroly sociálního a právního aparátu státu. Systém retributivní justice se nevěnuje příčinám páchání trestné činnosti a přehlíží podmínky, především sociálně-ekonomické, které vedou k porušení zákona. Strádání a život v chudobě tak v procesu trestní spravedlnosti nehraje žádnou roli. Chudoba je kriminalizovaná, stejně jako komunity a místa, ve kterých se nachází. Tito lidé a místa jsou častěji vystavována policejním zásahům, kontrolám a jsou terčem předsudků – zde hraje důležitou roli též spojování těchto míst a komunit s lidmi jiné než bílé barvy pleti. 7 V kontextu České republiky, nejvíce odsouzených osob (32 %) pocházelo v roce 2023 z Ústeckého a Moravskoslezského kraje (určováno dle trvalého bydliště). Tyto dva kraje jsou současně zasažené destabilizující chudobou (index velmi nízký–velmi vysoký), dle dat organizace PAQ Research je v Ústeckém kraji z celkového počtu 16 obcí s rozšířenou působností (ORP) míra zasažení velmi vysoká u 13 z nich. Oba kraje mají shodně nejvyšší index socioekonomického znevýhodnění a nejvyšší nezaměstnanost. V Ústeckém kraji bylo v roce 2024 nejvíce osob v exekuci, v roce 2015 zde žilo nejvíce lidí v sociálně vyloučených lokalitách.
Chudí lidé zcela logicky nemají dostatek peněz na důstojný život, natož na právní pomoc. Končí proto často ve věznicích, které nemají s nápravou a resocializací nic společného. S tak vysokou mírou recidivy, jakou má Česká republika je jasné, že po propuštění se bývalí vězni a vězeňkyně dostávají do karcerální spirály a 35 % z nich se do dvou let do věznic vrátí. Většina lidí, co se do této spirály dostala, udělala chybu způsobenou ekonomickou nestabilitou. Tato chyba je umocňována třídní nerovností, systematickým rasismem, nezaměstnaností, kriminalizovaným či nevyhovujícím rodinným zázemím, krizí bydlení, nedostupným vzděláním, nedostatečnou zdravotní a sociální péčí, stigmatizací a karcerálním kapitalismem. Tento výčet není do zajisté konečný, ale dostatečně široký, aby ilustroval, jaké jsou skutečné příčiny vedoucí ke spáchání trestného činu. Individuální zodpovědnost tak představuje velmi křehkou perspektivu, kterou soudit, zda máme všichni stejné podmínky pro nespáchání trestného činu. Zcela dominantním trestným činem, za který jsou uvězněny osoby v roce 2024, je krádež. Celkový počet trestných činů (za které byl udělen trest odnětí svobody) je 29 020. Z tohoto čísla je patrné, že ve vězení je více osob, které spáchaly více než jeden trestný čin (jelikož číslo přesahuje celkový počet uvězněných). Statistická ročenka uvádí celkem 35 různých trestných činů, přičemž nejčastějším je krádež (7361x).
TEORIE ZMĚNY – SPOLEČNOST BEZ VĚZENÍ
Zásadním argumentem pro zrušení věznic je skutečnost, že věznice nezvyšuje bezpečnost, protože jedná až po vykonání trestné činnosti. Peníze, které se investují do chodu věznice by byly mnohem více užitečné a potřebné před spácháním trestné činnosti. Pro neoliberální stát je však klíčový fakt, že věznice přitahuje kapitál – toto tvrzení stojí za vznikem pojmu vězeňsko-průmyslový komplex a odhaluje, že s výstavbou a provozem věznice se pojí neustálý tok zakázek stavebního průmyslu, bezpečnosti, zásobování i levné pracovní síly. Zákon o výkonu trestu ukládá uvězněných osobám povinnosti pracovat (pokud jim to umožňuje zdravotní stav), uvěznění mohou odmítnout pouze práci pro soukromé subjekty, pozici uvnitř věznice přijmout musí. Průměrný měsíční plat vězněné osoby byl v minulém roce 7 043 korun (průměrný plat v České republice byl za tento rok dle ČSÚ 46 165 korun). Budova s uvězněnými těly je tak brilantně transformována na zdroj zisku. O tom, jaké různé zakázky se s věznicí pojí, a jaké hvězdné částky se zde protáčí, se může obyvatelstvo České republiky informovat v rámci Otevřených dat české justice.
Neoliberální stát je však liberální pouze k těm, kteří jsou bohatí, a v případě nižší a středních sociálních tříd, které se svých činů nemohou zkrátka vykoupit penězi, je destruktivní a autoritářský. 8 Změna si žádá důstojné přerozdělení moci a příjmů. Je třeba rozsáhlých investic do kriminalizovaných komunit a infrastruktur, které nastavují společenské nerovnosti. Tyto prostředky zajistí přístup k zdravotní a sociální péči (včetně péče o duševní zdraví), bydlení a vzdělání. Řadí se sem však i strategie, které se přímo váží k situacím, ve kterých se tito lidé nachází, jako je např. podpora léčby závislostí, nepodmíněný příjem či nouzové peněžní dávky. 9 Transformativní je přechod z retributivní na restorativní justici, kdy jsou prostředky a pozornost po spáchání činu obráceny především k přeživším – pachatelstvo se v tomto systému aktivně podílí na nápravě svého jednání.
Alternativou věznic je systém, který investuje do zmíněných sociálně ekonomických determinantů a umožňuje svět, ve kterém by bylo možno věznice jakožto instituci zrušit. Tento systém je feministický a intersekcionální – tedy neopravňuje žádnou osobu k větší péči, bezpečnosti, důstojnosti, vzdělání, apod. na základě jednotlivé charakteristiky či identity. 10 Chápe komplexnosti identity a zkušenosti a dekriminalizuje každodenní bytí všech osob a v konečném důsledku vyvrací jakoukoliv nadvládu nad lidským, zvířecím, rostlinným i neživým bytím.
SPEKTRUM ZMĚNY
Tato změna bude probíhat ve spektru a všichni lidé a profese jsou její součástí. Architektura organizuje těla v prostoru a vězení představuje největší kontrolu, kterou může hmota nad člověkem mít. Za oponou architektonické kontroly je politická moc, která odráží filosofii dané doby – materiální vyjádření cílů trestní politiky státu. Při zrodu věznice se jednalo primárně o budovy naplněné experimentálními a utopickými cíli pro reformní typologii, v 19. století se jednalo o represivní budovy evokující středověké hrady. O století později se začíná mluvit o resocializaci, kdy však kurz velmi rychle přebírá kapitalistický systém (jehož vznik se váže k prioritizaci trestu odnětí svobody jako primárním způsobu trestu) a z vězení se stává vězeňsko-průmyslový komplex, orientovaný na zisk a vykořisťování chudých. 11 Fenomén vězeňsko-průmyslového komplexu si rychle osvojil cesty, jakými se může karcerální strategie uplatňovat i za hranicemi ohradních zdí vězeňských areálu. 12 Všechny tyto budovy navrhují architekti a architektky, kteří se rozhodli na výstavbách participovat a propůjčit tak své znalosti a schopnosti politickému uspořádání, které trestá chudá těla. Architektura může hnutí za zrušení věznic přispět jednoduše tak, že bude bránit výstavbě jakýchkoliv budov určených k uvězňování osob. Jakákoliv účast na těchto projektech je pouhá snaha vyhnout se zodpovědnosti za činy – vytváření špatných míst s dobrým úmyslem je neudělá dobrými.
Vybrané užívané principy a prvky, formy hmotného i nehmotného uvěznění v prostoru, jsou shromažďovány zde v prostředí online archivu. Tento formát byl zvolen jakožto analytický nástroj, který dopomáhá pochopení problematice vězeňské architektury a hromadného uvězňování skrze materiál a prostorové strategie. Je zároveň subverzivní narážkou na skutečnost, že archivy těchto míst nejsou veřejnosti snadno dostupné (do velké míry zcela nedostupné) a k jejich kritické analýze slouží pouze velmi málo materiálů.
1 Angela Y. Davis, Jsou věznice překonané?, Praha 2021, s. 16–20.
2 Carole Gayet-Viaud – Valérie Icard, Architecture Carcérale et Sens de la Peine: Formes et Usages Contemporains de la Prison, Metropolitiques. Dostupné na: https://metropolitiques.eu/Architecture-carcerale-et-sens-de-la-peine-formes-et-usages-contemporains-de-la.html, vyhledáno 28. 4. 2025.
3 Lucie Frnchová, Speciální Skutkové Podstaty pro Recidivisty: Nepromyšlené a Škodlivé, dostupné na: https://www.prf.cuni.cz/aktuality/studie-legal-data-hub-specialni-skutkove-podstaty-pro-recidivisty-nepromyslene-a-skodlive, vyhledáno 1. 4. 2025.
4 Michel Foucalt, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, Praha 2000, s. 366.
5 Lyle C. May, A Narrative of Control, Inquest, 2024. Dostupné na: https://inquest.org/a-narrative-of-control, vyhledáno 28. 4. 2025.
6 Press Release, Institut pro kriminologii a sociální prevenci představil nejnovější výzkumné poznatky o reintegraci osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, dostupné na: https://msp.gov.cz/en/web/msp/tiskove-zpravy/-/clanek/institut-pro-kriminologii-a-soci%C3%A1ln%C3%AD-prevenci-p%C5%99edstavil-nejnov%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-v%C3%BDzkumn%C3%A9-poznatky-o-reintegraci-osob-propu%C5%A1t%C4%9Bn%C3%BDch-z-v%C3%BDkonu-trestu-odn%C4%9Bt%C3%AD-svobody, vyhledáno 28. 4. 2025.
7 Paul Butler, Poor People Lose, Inquest, 2023. Dostupné na: https://inquest.org/poor-people-lose/, vyhledáno 26. 4. 2025.
8 Dominique Moran, Carceral Geography: Spaces and Practices of Incarceration, Londýn 2018, s. 107.
9 Ben Grunwald, Data-Driven Decarceration, Inquest, 2023. Dostupné na: https://inquest.org/data-driven-decarceration/, vyhledáno 12. 4. 2025.
10 Erin Collins, Pinkwashing Prisons, Inquest, 2025. Dostupné na: https://inquest.org/pinkwashing-prisons/, vyhledáno 18. 4. 2025.
11 Yvonne Jewkes – Ben Crewe – Jamie Bennett (ed.), Handbook on Prisons, Londýn 2016, s. 182–192.
12 Dominique Moran (et al), Linking the Carceral and the Punitive State: A Review of Research on Prison Architecture, Design, Technology and the Lived Experience of Carceral Space, Annales de Géographie II, 2015, č. 702–703, s. 163–184.
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ
TEORETICKÝ TEXT
Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.
V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.