ZDI
05–11–25
Zeď představuje základní prvek architektury. V počáteční fázi návrhu je pouhou linií ve výkresu; postupně se určuje její tloušťka, výška, materiál, provedení a povrchová úprava. Vše je nastaveno tak, aby lidské tělo bez pomoci nástrojů a technologií nemohlo proniknout skrze její hmotu. 1 Svou fyzickou přítomností v prostoru zeď přímo ovlivňuje organizaci těl. Právě v tomto momentu upozorňuje Leopold Lambert, šéfredaktor časopisu The Funambulist, na často opomíjený aspekt fyzické přítomnosti zdi – její schopnost vyvíjet násilí na tělech, která obklopuje. 2


Vězeňská architektura je na této schopnosti přímo založena. 3 Zeď zde zajišťuje výkon trestu odnětí svobody a kontrolu nad odsouzenými jedinci. 4 Její hmota vykrystalizovala z mocenských vztahů, které stanovují prostorový řád tak, aby uvěznění nemohli prostor opustit. 5 Budova získává díky zdem strukturální integritu, která ji činí neproniknutelnou; zároveň aparát určuje, kdo má klíč, jenž opravňuje procházet jejími otvory. Architektonický návrh v tomto procesu nechává působit (a to společně s vědomím, že zdi vykonávají násilí na uvězněných tělech) politické záměry právního a ekonomického systému. 6 Vězení tak dle Lamberta představuje nejextrémnější formu architektonického násilí – lidé, kteří jsou odsouzeni v něm žít, nad jeho zdmi nemají žádnou moc a jsou jim odebrány všechny předměty i práva, které by umožňovaly objekt opustit. 7


Dveře a okna jsou otvory ve zdech, které regulují pohyb. Dveře jsou obvykle opatřeny zámky, a pokud jsou zamčené, jsou stejně neproniknutelné jako samotné zdi. Umožňují tak selektivní přístup těm, kteří mají klíče, a zajišťují, že se naše domovy nestanou našimi věznicemi. Charakter věznice na tyto otvory přidává vrstvu prvků, které jsou jednak připomínkou stavu uvěznění (např. křídlo mříží těsně za dveřmi), a jednak umožňují přísun jídla a pití bez nutnosti jejich otevření. 8 Okna nejsou narozdíl od dveří přizpůsobena průchodu lidského těla. 9 Jejich funkcí je zpřístupnění denního světla a čerstvého vzduchu. Nerozhodují o tom, kdo může procházet, ale kdo má právo na jaký pohled.


Propustnost zdí je třeba vztahovat k různým snahám proniknout dovnitř nebo ven. Příspěvek OHRADNI ZED popisuje, jak se karcerální praktiky šíří za její zdi, které tak prostorově nevymezují její hranice – pouze fyzické hranice areálu. 10 Cesty dovnitř, za účelem odkrývání karcerálních strategií, jsou dnes mnohem komplikovanější. V minulosti bylo možné přinášet svědectví o životě za mřížemi prostřednictvím televizních reportáží či pravidelných sloupků v tisku. 11  Zdi byly tehdy prostupné i pro jiné instituce a spolky než Vězeňskou službu. Tento stav již netrvá a je tedy třeba usilovat o to, aby se dovnitř dostávali lidé, kteří budou moci předávat příběhy uvězněných osob i samotné hmoty.


Moment, kdy se architektura stává násilnou, sdílejí všechny budovy, nejen věznice. Lambert jej uvádí na příkladu horského přístřešku: když se blíží bouře, lidé se snaží ukrýt uvnitř. V určitý okamžik se kapacita naplní – a vůči těm, kteří zůstávají venku, se architektonická hmota stává násilnou. 12 Musíme tedy trasovat, co a jak je prosazováno prostřednictvím architektury a využít její politický charakter k podpoře komunit a praktik odporu. Teprve když si přiznáme, že zdi jsou nástrojem násilí, získáváme argumenty k odmítnutí represivních typologií a utlačujících záměrů. 13 Odmítnutí se pak stává projevem péče, síly a odhodlání propůjčit své vědomosti komunitám a solidaritě. Lambert v této „škále násilnosti“ zmiňuje i zdi obytných domů, které vznikají v rámci gentrifikace městských čtvrtí – tyto zdi jsou násilné vůči lidem, kteří v těchto čtvrtích žili, a nové domovy si už nemohou dovolit. 14


Každá zeď je důsledkem rozhodnutí – urbanistického, politického, ekonomického. Její přítomnost legitimizuje určité formy života, jiné zneviditelňuje nebo vylučuje. Architektura tak není neutrální, ale aktivně se podílí na výrobě sociálních nerovností. Rozlišuje mezi těmi, kteří mají přístup, a těmi, jejichž těla zůstávají pod kontrolou, na hraně viditelnosti. Porozumění architektuře jako nástroji násilí je podmínkou její transformace.






1    Léopold Lambert, The Mighty Power of the Spoon, The Funambulist, 2024, č. 52. Dostupné na: https://thefunambulist.net/magazine/prison-uprisings/prison-uprisings-introduction, vyhledáno 26. 1. 2025.

2     Léopold Lambert, The Corporeal Politics of the Cloth, the Wall and the Street, Paříž 2020.

3    Léopold Lambert, Carceral Environments, The Funambulist, 2016, č. 4. Dostupné na: https://thefunambulist.net/magazine/04-carceral-environments, vyhledáno 9. 1. 2025.

4    Léopold Lambert, Weaponized Architecture: The Impossibility of Innocence, self-published 2017. Dostupné na: https://dpr-barcelona.com/weaponized-architecture/, vyhledáno 24. 2. 2025.

5    Léopold Lambert, The Law Turned into Walls, dostupné na: https://archis.org/volume/the-law-turned-into-walls/, vyhledáno 11. 5. 2025.

6    Viz pozn. 1.

7    Léopold Lambert, Foucault and Architecture: The Encounter That Never Was, The Funambulist, 2012. Dostupné na: https://thefunambulist.net/editorials/foucault-foucault-and-architecture-the-encounter-that-never-was, vyhledáno 6. 3. 2025.

8    Schuyler Daum, Maxed Out, Inquest, 2021. Dostupné na: https://inquest.org/maxed-out/, vyhledáno 29. 3. 2025.

9    David Scheer, La prison de murs troués… Essai d’analyse d’une micro-architecture carcérale de l’embrasure, Champ pénal/Penal field XI, 2014.

10    Dominique Moran, Carceral Geography: Spaces and Practices of Incarceration, Londýn 2018, s. 102.

11    Dana McKinney White – Lisa Haber-Thomson (organizers), Carceral Landscapes. Harvard Graduate School of Design, dostupné na: https://www.gsd.harvard.edu/event/carceral-landscapes/, vyhledáno 12. 2. 2025.

12    Léopold Lambert – Roanne Moodley, On the Physical Violence of Architecture, e-flux, 2020. Dostupné na: https://www.e-flux.com/architecture/confinement/359904/on-the-physical-violence-of-architecture/, vyhledáno 13. 4. 2025.

13    Léopold Lambert, Léopold Lambert. Interlude Archive, dostupné na: http://www.interlude-archive.co/pages/leopoldlambert.html, vyhledáno 11. 3. 2025.

14    Viz pozn. 5.




Is it a free crowd with one inmate, or a safe place too small for one last soul? Either way, there's a wall that decides.


Je to svobodný dav s jediným uvězněným, 
nebo bezpečné místo příliš malé pro poslední duši? Tak či tak, je tu zeď, která rozhoduje.


©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ








TEORETICKÝ TEXT
Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.