POZNÁMKY
O VĚZNICI

Informace, Email
INTERAKTIVNÍ VERZE DIAGRAMU
FAQ
Slovník
Manuál archivu
Proti karcerální architetkuře








NAČTENÍ DIAGRAMU CHVÍLI TRVÁ
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
FILTROVAT: VŠE OHNISKO ZASTŘEŠENÍ PLÁŠŤ PODSTAVA 
MŘÍŽE
05–08–25








































































Maria Gaspar Invisible Things Are Not Necessarily Not-There (after T.M.), 2023, 23 Skleněné odlitky mříží, 10”- 24”. 
(Snímky obrazovky z Instagramu autorky) Mříže jsou považovány za nejvíce doslovný a rozšířený vizuální znak uvěznění a trestu. Nejsou však pouze symbolem karcerální moci – jsou její hmotnou performancí, která se spolupodílí na binární kontrole a disciplinaci. 1 Jejich přítomnost rozhoduje o tom, co je lidské, a co je nežádoucí. Nastavují hierarchii, kdo se na koho dívá – kdo je autoritou, a kdo je uzavřen. 2

O kovu jako o živém materiálu píše filosofka Jane Bennett ve své knize Vibrant Matter: A Political Ecology of Things. 3 Na příkladu řetězů, kterými spoutal Zeus Promethea, ilustruje příběh kovu jako pasivního neměnného materiálu, neboť jeho hmota se nemění v ploše ani hloubce. 4 Jeho nejpevnější vlastnost se stala jeho dominantním atributem a propsala se tak i jazykových metafor (zvyk je železná košile, železná opona, železná vůle, srdce s oceli, nervy z ocele). Tutéž vlastnost kovu vyzdvihuje i Gottfried Semper a spojuje ji s vhodností užití pro tektonické účely. 5 Bennett však upozorňuje, že to je pouze jedna část jeho příběhu, a dále objevuje jeho životnost při styku s elektrickým nábojem, jeho schopnost se rozeznít (a utvářet ZVUKOVE KRAJINY) a ohýbat ho ve vysokých teplotách. 6 Vzpomenout můžeme i korozi, ať už rez či měděnku. Podob životnosti má kov mnoho a může být tedy podnětné zaměřit se na to, proč a kdo volí pouze jeho solidní a houževnatou stránku.


Vězeňská mříž má i v areálu věznice dvojí výskyt a význam. První mříž, ta která ODDELUJE vnější svět od vnitřního světa uvěznění a je součástí OHRADNI ZDI či plotového ohrazení objektu, je zde především ve znakové formě bezpečnosti. Připomínají společnosti, že hrozba je ukotvena v místě, a aparát naplňuje svou ochrannou funkci. Chrání tím, že exponuje uvěznění v pruzích reality. Uvnitř věznice se mříže replikují (místo dveří, na oknech, předělují chodby) a vymezují klece, které určují rozsah povoleného pohybu. 7 Veškeré využití svědčí o tom, že zprofanovaný designový prvek uvěznění nemá s nápravou a rehabilitací, postulovaným významem věznice, nic společného. 8


Vězení však není zdaleka jedinou typologií, kde se s použitím mříží setkáváme. Zřejmě nejčastějším případem by byly zoologické zahrady a jiná odvětví zábavního průmyslu využívajícího zvířecí bytosti pro zisk. Za zločince bychom z perspektivy živé hmoty a posthumanismu považovali ty, kteří se rozhodli komodifikovat živé bytí pro akumulaci kapitálu, přestože to dnes není realitou. Je třeba se naučit rozeznávat, kdo mezi nás a druhé mříže vsunuje a kriticky zhodnotit, kdo je vnímán jako zločinec, a z jakého důvodu (viz CELA). Běžným příkladem může být užití mříží v přízemních patrech bytových domů – jejich přítomnost naznačuje veřejnosti, že kdokoliv z nás je vnímán jako potenciální zločinec. Působnost mříží můžeme za hranicemi věznice spatřovat i v jiných objektech, materiálech a formách – jsou to ty prvky, které určují, kdo je kontrolován, a kdo kontroluje; kdo je zločinec, a kdo má právo na pohled.


Michel Foucault v rozhovoru On Attica s Johnem Simonem poukazuje na nadužívání mříží u zdánlivě nebezpečných situací, zatímco u skutečně nebezpečných a krutých momentů (za příklad mu jsou války, hladomor, genocida) se nevyskytují. 9 Interpretací by mohlo být, že mříže jako materiální spolutvůrce karcerality se vyskytují pouze tam, kde si systém žádá pozornost lidí. Musíme si vypěstovat citlivost, která nás naučí mříže (jako kontrolu i omezení) vidět i tam, kde nejsou na první pohled patrné. Toto téma ve své tvorbě tematizuje např. Eva Koťátková, když upozorňuje na omezení, svázanost konvencemi a normativitou, která nerespektuje rozmanitost lidských i více-než-lidských těl.



Cílem textu je poskytnou platformu k přemýšlení, jakými způsoby se dají pevné formy reality a zažité představy ohýbat a nabourávat. Výjimečným počinem je umělecký projekt Force of Things umělkyně Marie Gaspar, která během demolice objektu Cook County of Corrections in Chicago zajistila kovové mříže, rozřezala je na kusy do padesáti centimetrů a sestavila z nich hudební nástroj podobný xylofonu. Společně s hudebníkem Jamesem Gordonem Williamsem zkomponovali zvukovou nahrávku, která je důkazem toho, jak lze z objektu násilí a karcerality pomocí zvuku a vibrací uvolnit předchozí fragmenty a proměnit jej na prostředek abolice.


Jednou z vizí je komunitní protest proti karcerálnímu systému, vyjádřený vizuálním jazykem samotného aparátu. Podívejte se na IKONU tohoto příspěvku na úvodní stránce a na KRAJINU pro kontext NIABY.


1    Bree Carlton Mason – Emma Russell (ed), Resisting Carceral Violence: Women's Imprisonment and the Politics of Abolition, Londýn 2019, s. 149–150.

2    Teela Sanders, et al, Trans Architecture and the Prison as Archive: ‘Don’t Be a Queen and You Won’t Be Arrested, Punishment & Society XXV, 2023, č. 3, s. 742–765.

3    Jane Bennett, Vibrant Matter: A Political Ecology of Things, Durham 2010.

4    Ibidem, s. 55–60.

5    Gottfried Semper, Style in the Technical and Tectonic Arts; or, Practical Aesthetics, 1861–1863, Los Angeles 2004, s. 866.

6    Viz pozn. 3, s. 60.

7    Michel Foucault – Prisons Information Group, Intolerable: Writings from Michel Foucault and the Prisons Information Group (1970–1980), Minnesota 2021, s. 294.

8    Isabelle Kirkham-Lewitt (ed), Paths to Prison: On the Architectures of Carcerality, New York 2020, s. 31.











9    Viz pozn. 7, s. 294.





















Aspekty flexibility a tepelné vodivosti kovu, Casa Rogers, architect Richard Rogers
Foto Tim Crocker

©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ







TEORETICKÝ TEXT
 Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.