POZNÁMKY
O VĚZNICI

Informace, Email
INTERAKTIVNÍ VERZE DIAGRAMU
FAQ
Slovník
Manuál archivu
Proti karcerální architetkuře








NAČTENÍ DIAGRAMU CHVÍLI TRVÁ
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
FILTROVAT: VŠE OHNISKO ZASTŘEŠENÍ PLÁŠŤ PODSTAVA 
ZVUKOVÁ KRAJINA
04–18–25


























































Reportáž z Bělehradu, Srbsko. Videozáznamy naznačují možné působení sonické zbraně. Tyto záběry ukazují, jak může být zvuk využit k vymezení a kontrole prostoru. Pokud zvuk překročí práh bolesti lidského sluchu, činí tak prostor neobyvatelným.
 Akustiku (vznik, šíření a vnímání zvukového vlnění) si lze představit jako nehmotnou KRAJINU fyzického prostředí. O tomto prostředí bude text dále referovat jako o zvukové krajině, která je místně specifická a kulturně podmíněná. Zvukovou krajinu modeluje senzorické vnímání prostoru a má zásadní vliv na kvalitu každodenního života (nejen ve věznicích). Pro zvukovou krajinu je klíčový aspekt materiality věcí. Stejně tak, jak je tomu s vystavěným prostředím, i zvuková krajina představuje mocenský prostor, který někdo ovládá. 1


Karcerální zvuková krajina náleží především vnitřnímu prostředí věznic. Představa o ní je často binární – buď je zcela tichá (auburnský systém, časté spojování věznic s klášterním životem), nebo naopak extrémně hlučná (s touto krajinou pracuje především Hollywoodská produkce např. Orange Is the New Black, Trestanec, Oz). 2 Každá věznice má unikátní zvukovou krajinu (v závislosti na době vzniku, rekonstrukce, atp.), ve všech by však měla být zajištěna kvalita, jež splňuje právo na důstojný život při trestu odnětí svobody.


Věznice jsou v první řadě hlučné 3 kvůli použitým materiálům – ty jsou používány v surové formě a nepohlcují zvuk. Jedná se totiž o materiály, které naplňují prioritní požadavek bezpečnosti, do něhož nespadá libozvučnost. „Bezpečné“ materiály jsou tvrdé, hladké a neporézní, což při jejich užití v prostoru znamená, že vytváří silnou ozvěnu (beton, sklo, kov, dlažba) – mají nízký koeficient pohlcení zvuku. 4 Mimo užití těchto materiálů pro ZDI, podlahy a stropy jsou voleny i pro komplementační prvky (dveře, katr, okna), které se hýbou a zvuk manipulace je uvnitř budovy věznice amplifikován. Mezi další běžné zdroje hluku lze zařadit výstražné systémy, rozhlas, křik, vnitřní provoz (kuchyň), skupinová chůze, atp. Dlouhodobé vystavování se hluku zvyšuje hladinu stresových hormonů a má nepřízní fyziologické účinky. 5 



I z tohoto důvodu je ustavičný zvuk (hluk) známou metodou mučení, které si osvojily bezpečnostní, armádní a další složky např. formou sonických (zvukových) zbraní. 6 Možným příkladem použití sonické zbraně jako (nelegální) strategie pro obnovení veřejného pořádku (tedy jako prostředku pro kontrolu davu) je hlášené nasazení během protirežimních protestů v Srbsku v roce 2025. Přítomnost policejních vozidel s namontovanými LRAD byla na místě potvrzena, avšak analýza videozáznamů jejich použití nepotvrzuje, vyšetřovací týmy však upozorňují na různé druhy přístrojů, v tomto případě zmiňují spíše možnost zvukového děla. 7 Extrémním typem je mučící zařízení Saydnaya v Sýrii, prostor částečného zbavení smyslů (uvězněné osoby mají po celou dobu zavázané oči) a akustického násilí (zvuk bez vizuální příčiny). 8


Uvnitř věznic existují dvě zvukové krajiny – první, ve které se pohybují osoby reprezentující zákon, a druhá, ve které se pohybují osoby reprezentující trest. Architektura jejich prostor je zcela odlišná, což se týká i použitých materiálů. 9 Mezi nimi je silná mocenská dynamika, neboť kontrola a ovládání zvuku (hluku) značí kontrolu moci. Dominuje ten, který řídí, kdo může co slyšet. V případě věznic je důležité upozornit na význam zvuku, který má potenciál suplovat zrak. Věznice jsou navrhovány tak, aby byly omezené průhledové osy a zdi vymezují prostory, které může uvězněná osoba sledovat. Tyto zdi jsou však propustné pro zvuk, který se pohybuje skrz a umožňuje vězněným osobám jistou míru rezistence – narušení zvukové rutiny je upozorňuje na příchod, změnu či nebezpečí a umožňuje sbírat informace, které nemohou vidět. 10 Verbální i neverbální komunikace mezi vězněnými je funkčním typem tzv. kontrapraxe, kdy rozšiřují pole působnosti své zvukové krajiny. Příkladem je komunikace skrze okna, zvukové šifrovací jazyky předávány skrze ťukání či údery do mříží (Morseova abeceda), nebo vyprazdňování sanitárních zařízení a komunikace skrze kanalizační potrubí.






1     Murat Cetin – Konca Saher, The Sounds of Crime and Punishment; A Review of Different Prison Types in Regard to Their Binary Soundscapes, IOSR Journal of Humanities and Social Science  XXI, 2016, č. 11, ver. 2, s. 57–69.

2    Ibidem.



3     Hluk je každý nechtěný zvuk (bez ohledu na jeho hlasitost), který má rušivý nebo obtěžující charakter, nebo který má škodlivé účinky na lidské zdraví. Obecně nelze rozlišit mezi zvukem a hlukem na základě fyzikálních parametrů, ale pouze na základě účinků na člověka – definice Národního ústavu zdraví České republiky.

4    James Boland – Helen Farley, Beyond Standards: Reimagining Acoustic Design in Prisons, Proceedings of Meetings on Acoustics LII, 2023, č. 1, s. 1–10.


5    Omar Hahad, et al. Environmental Noise-Induced Effects on Stress Hormones, Oxidative Stress, and Vascular Dysfunction: Key Factors in the Relationship between Cerebrocardiovascular and Psychological Disorders. Oxidative Medicine and Cellular Longevity, 2019, č. 1, s. 1–13.









6    Steve Goodman, Sonic Warfare: Sound, Affect, and the Ecology of Fear, Cambridge 2010.


7    Ashifa Kassam, Calls Grow in Serbia for Investigation into Claims ‘Sound Cannon’ Targeted Protesters, The Guardian, 2025. Dostupné na: www.theguardian.com/world/2025/mar/21/calls-serbia-investigation-claims-sound-cannon-targeted-protesters, vyhledáno 15. 4. 2025.

8    Mariela Ristani, Sound Prisoners: The Case of the Saydnaya Prison in Syria, Violence I, 2020, č. 2, s. 273–284.

9    Emily Thompson, The Soundscape of Modernity: Architectural Acoustics and the Culture of Listening in America, 1900–1933, Cambridge 2002.

10    Katie Hemsworth, Feeling the Range: Emotional Geographies of Sound in Prisons, Emotion, Space and Society XX, 2016, s. 90–97.



Přiložená zvuková krajina byla nahrána v prostředí Technologického centra UMPRUM. Materiální povaha budovy je totiž velmi blízká materiálnímu provedení věznic postavených od druhé poloviny dvacátého století. Skládá se především z betonu, kovu a skla. Nachází se zde typologicky blízké prostory (např. skladovací cely, uzavřená schodiště, haly a kulturní místnosti) i prvky (např. kovová vrata). 

Nahrávka si neklade za cíl rekonstruovat zvukovou krajinou věznice ve vysokoškolské budově – pouze využívá ambivalentní prostředí ke zvukovému nacítění běžných činností a úkonů (chůze po schodech, manipulace s vozíky, rádio v uzavřené místnosti, kontakt betonu s ocelí, bouchnutí těžkých ocelových vrat, atp.), které se ve věznici odehrávají a spolu s textem apeluje na čtenářstvo, aby si pěstovalo citlivost vůči zvukovým krajinám a sledovalo, kdo, a za jakým účelem, je ovládá.

©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ







TEORETICKÝ TEXT
 Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.