POZNÁMKY
O VĚZNICI

Informace, Email
INTERAKTIVNÍ VERZE DIAGRAMU
FAQ
Slovník
Manuál archivu
Proti karcerální architetkuře








NAČTENÍ DIAGRAMU CHVÍLI TRVÁ
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
FILTROVAT: VŠE OHNISKO ZASTŘEŠENÍ PLÁŠŤ PODSTAVA 
UNIVTŘ–VNĚ
05–09–25
Představa jasné hranice mezi vězením a vnějším světem je iluzí, která slouží k legitimizaci represivních mocenských struktur: vězení je nejen materiálně, ale i ideologicky součástí téhož společenského řádu, z něhož má být domněle vyloučeno. 1 Karcerální logika proto nezůstává uzavřena za zdmi věznic – naopak, její stopy lze rozpoznat napříč institucemi a společenskými sférami. Francouzský filosof Michel Foucault tento fenomén popisoval jako „souostroví vězeňství“: soubor technik dozoru a disciplinace, které se promítají do struktur školství, zdravotnictví, práva i dalších oblastí každodenního života. 2 Na základě jeho textů tak můžeme uvažovat o vězeňském prostoru nejen jako o místě a objektu, ale též jako o sociální a psychologické konstrukci, která prosakuje věznicí ven.


Prostupující charakter karcerality však není jen metaforou – má konkrétní podoby, které nacházíme v každodenním životě mimo ZDI věznic. Replikaci a reprodukci vězeňských aspektů, které fungují i mimo objekty věznic, můžeme označovat jako transvězeňské prostory či transkarceralitu. 3 Tyto podoby moci se neprojevují jen explicitní kontrolou, ale působí skrytě – formují myšlení, zužují prostor kritiky a limitují možnosti představit si alternativní společenské uspořádání. Karcerální logika je hluboce provázaná s hierarchiemi a nerovnostmi založenými na třídě, rase, genderu či identitě. Vězeňská práce, chápaná jako forma strukturálního vykořisťování, je toho ilustrativním příkladem. 4 Její důsledky se navíc přenášejí i do období po propuštění – skrze instituty trestních rejstříků dochází k perzistentní kriminalizaci, která ztěžuje přístup k zaměstnání a upevňuje představu, že bývalí vězni nemají nárok na plnohodnotnou účast ve společnosti. 5


Karcerální uspořádání se zároveň otiskuje i do fyzického prostoru. Věznice jsou často označovány za příklady nepřátelské architektury – prostředí navrženého tak, aby omezovalo pohyb a bránilo KOLEKTIVITE. Hmotné formy těchto principů nalezneme především na místech, které vymezují hranici mezi soukromým a veřejným. Uvnitř veřejného prostoru nabývají tyto principy represivních tvarů, které zabraňují jeho obývání. Mířeny jsou například proti lidem bez domova – vyskytují se na lavičkách, parapetech a dalších místech zastavení, které jsou opatřeny hroty, předěly a dalšími designovými výstřelky, jež zabraňují setrvání. 6 Tento prostorový režim je doplňován technologiemi dohledu – KAMEROVYMI SYSTEMY a policejními patrolami – jejichž činnost disproporčně dopadá na marginalizované skupiny. V České republice jsou to zejména osoby bez domova, 7 zatímco ve Spojených státech se tento režim soustřeďuje na rasizované komunity. 8


Pokud chceme těmto strategiím porozumět a čelit jim, je nezbytné zpochybnit samotný předpoklad oddělenosti mezi „vnějším“ a „vnitřním“. Filosofka Lisa Guenther apeluje, aby se mezi vězením a společností stavěly mosty, které by překlenovaly iluzorní hranici a vytvářely tak nové způsoby, jak upozorňovat a komunikovat cíle vězeňského abolicionismu. 9 Zviditelňováním a pojmenováváním jednotlivých momentů můžeme pěstovat naši citlivost vůči karcerálním praktikám a nenechat se oklamat snahou o „humánnější“ formy uvěznění. Ke změně však nevede pouze kritika samotného věznění, ale i rozpoznání toho, jak se karcerální logika transformuje do nových podob. Příkladem jsou alternativní tresty jako je domácí vězení či elektronický monitoring, které namísto omezení represe rozšiřují její dosah a testují možnosti totálního dohledu ve veřejném prostoru. 10

Stěžejní součástí vězeňského abolicionismu je tak nejen kritická analýza (v případě archivu hmotné formy karcerality), ale též naslouchání a dialog s těmi, kteří jsou kriminalizováni a s objekty uvěznění mají žitou zkušenost. Věznění a kriminalizování lidé bývají ze strukturovaného diskurzu záměrně vylučováni – právě proto, že jejich zkušenost zpochybňuje oficiální narativy o bezpečnosti, spravedlnosti a odpovědnosti. 11 Změna proto vyžaduje spojení jejich zkušenosti s kolektivní představivostí společnosti, která bude schopna převzít odpovědnost za péči i spravedlnost mimo represivní rámce.

–

Tuto potřebu artikulovali již v 70. letech členstva skupiny Groupe d’Information sur les Prisons (GIP) a radikálnější Comité d’Action des Prisonniers (CAP). Obě iniciativy usilovaly o narušení mlčení obklopujícího vězeňství – nikoli pouze z hlediska zlepšení podmínek, ale jako výzvu k jeho zrušení. Věznice byly v jejich pojetí nástrojem třídního útlaku, strukturální diskriminace a sociálního vyloučení. Zrušení věznic pro ně představovalo vytváření nových alternativních forem soužití a solidarity – nikoliv jen odstranění budov, ale zánik karcerálního étosu, který se dosud rozprostírá napříč společností. 12



1    Dominique Moran (et al), Linking the Carceral and the Punitive State: A Review of Research on Prison Architecture, Design, Technology and the Lived Experience of Carceral Space, Annales de Géographie II, 2015, č. 702–703, s. 163–184.

2    Michel Foucault – Prisons Information Group, Intolerable: Writings from Michel Foucault and the Prisons Information Group (1970–1980), Minnesota 2021, s. 3–4.

3    Viz pozn. 1.    

4    Viz pozn. 2, s. 60.


5    Ibidem, s. 80–81.










6    Manon Veaudor, Catégorisations et pratiques d’affectation en maison d’arrêt, Champ pénal/Penal Field XIX, 2020. Dostupné na: http://journals.openedition.org/champpenal/11746, vyhledáno 8. 5. 2025.

7    Laco Toušek, V Plzni hledají konečné řešení otázky bezdomovectví, Deník Referendum, 2014. Dostupné na: https://denikreferendum.cz/clanek/19293-v, vyhledáno 17. 4. 2025.

8    Celeste Barry – Nazgol Ghandnoosh, One in Five: Disparities in Crime and Policing, dostupné na: https://www.sentencingproject.org/reports/one-in-five-disparities-in-crime-and-policing/, vyhledáno 23. 4. 2025.

9    Joe Sim, Punishment and Prisons: Power and the Carceral State, New York 2009, s. 134.

10    Jackie Wang, Carceral Capitalism, Cambridge 2018, s. 39–40.

11    Viz pozn. 9.









12    Viz pozn. 2, s. 66–67.


©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ







TEORETICKÝ TEXT
 Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.