POZNÁMKY
O VĚZNICI

Informace, Email
INTERAKTIVNÍ VERZE DIAGRAMU
FAQ
Slovník
Manuál archivu
Proti karcerální architetkuře








NAČTENÍ DIAGRAMU CHVÍLI TRVÁ
VYČKEJTE PROSÍM PÁR SEKUND
FILTROVAT: VŠE OHNISKO ZASTŘEŠENÍ PLÁŠŤ PODSTAVA 
(NE)VIDITELNOST
05–14–25
 Moc a vidění představují výchozí rámec pro analýzu vězeňského objektu. Michel Foucault interpretuje viditelnost jako nástroj moci, jenž umožňuje její působení. 1 Ve vztahu k věznicím (a dalším institucí disciplinují společnost) rozlišuje formy viditelnosti na skutečně viditelné a vnímaně viditelné a upozorňuje, že nehledě na formu, má konstantní dohled vliv na psychiku a chování dohlížených osob. 2 Tento text se zaměří na to, jaké formy viditelnosti a neviditelnosti karcerální aparát státu využívá ke svému fungování – nejen ve věznicích.


Zrušení veřejných poprav bylo prvním krokem vězeňské reformy. Trest se přesunul za vysoké zdi, kde začal probíhat bez účasti veřejnosti – tiše, pod „odborným dohledem“. Neviditelnost násilí (trestu) se tak postupně stala klíčovým prvkem jeho legitimizace. I proto dnes nachází uplatnění přísloví „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Věznění jsou vůči společnosti zviditelňováni pouze skrze ospravedlnění samotného trestu; o strukturálních příčinách, které k uvěznění vedou (např. chudoba, rasismus, nedostatečný přístup ke vzdělání – více viz FAQ), systém mlčí. 3 Vězení tak zneviditelňuje tělo i mysl vězněných osob, jejich vztahy, minulost i budoucnost. 4


Hmotný podíl procesu z(ne)viditelňování karcerality má i architektonický návrh. Ilustrativním příkladem je Benthamův Panoptikon – budova, která umožňuje stálý dohled. Tento model ukazuje, jak může být viditelnost ústředním parametrem při navrhování vězeňské architektury. Potvrzuje přitom, že čím snazší je kontrola prostoru (dnes nejen lidmi, ale i technologiemi), tím efektivněji budova plní svou disciplinární funkci.


(Ne)viditelnost hraje roli i v urbanistické analýze vězeňských areálů. Jejich přesun z městských center na PERIFERII patří mezi klíčové strategie vězeňsko-průmyslového komplexu. Věznice již neslouží jako odstrašující příklad v srdci města; proměnila se v ekonomický subjekt orientovaný na zisk. Komplex tak nemá zájem být „na očích“ – ukrývá se do krajiny a zároveň těží z výhod levnějších a rozsáhlejších pozemků mimo města, kde se nemusí přizpůsobovat regulacím městského plánování. 5


PŘESUŇ VĚZNICI Z MĚSTA DO KRAJINA
1    Michel Foucault, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, Praha 2000, s. 245.

2    Viz pozn. 1, s. 266.










3    Liat Ben-Moshe, Why Prisons Are Not ‘The New Asylums, Punishment & Society XIX, 2017, č. 3, s. 272–289.

4    Philip Hancock – Yvonne Jewkes, Architectures of Incarceration: The Spatial Pains of Imprisonment, Punishment & Society XIII, 2011, č. 5, s. 611–629.








5    Dominique Moran, Carceral Geography: Spaces and Practices of Incarceration, Londýn 2018, s. 59.

                                                                                                                                                                                                        
                                                                                                                               Vyjmutí věznic z městského prostředí zároveň posiluje iluzi, že vězeňství je problémem izolovaným od společnosti, který nevyžaduje její pozornost či účast. Veřejnost má tím pádem tendenci ignorovat, jakými cestami se karcerální praktiky rozšiřují i mimo zdi věznic (více viz OHRADNI ZED). Filosofka Angela Y. Davis v této souvislosti upozorňuje, že akceptováním této strategie se společnost vzdává odpovědnosti téma reflektovat – čímž zároveň posiluje status quo výhodný pro ty, jejichž postavení ve společnosti neznevýhodňuje barva kůže, ekonomická situace, cis-normativita a další faktory. 6


Podobný posun lze pozorovat i v proměně VIZUALNIHO JAZYKA věznice. Ornamentální prvky ustupují do pozadí, věznice se stávají méně výraznými, „nenápadnějšími“. Absence ornamentu však neznamená, že se prostor stal svobodnějším. Naopak – kontrola, která byla dříve symbolicky zpřítomněna, se přeměnila do subtilnější, rozptýlené a internalizované podoby. Je tím dokonalejší, zákeřnější a hůře napadnutelná právě proto, že je méně viditelná. 7


Ambivalenci viditelnosti lze ilustrovat i na postoji státu k osobám bez domova. Jejich potřeby zůstávají pro stát neviditelné a celá skupina je v politické debatě redukována na „problém“. 8 Antropoložka Luisa T. Schneider ve své studii Let Me Take a Vacation in Prison Before the Streets Kill Me! popisuje, jak se lidé bez domova někdy cíleně snaží dostat do vězení – neboť teprve jako uvězněné osoby, tedy jako evidované identity – získávají přístup k základním životním podmínkám. 9 Tento mechanismus přesahuje samotné bezdomovectví a lze jej vztáhnout na širší fenomén neviditelnosti zranitelných a marginalizovaných populací.


Abolicionistická praxe se tak mimo jiné zaměřuje na odhalování toho, co je považováno za neviditelné, a na relativizaci zdánlivě samozřejmého. Zviditelňování skrytého násilí představuje jeden z prvních kroků k odhalení strukturální represe státu – reprodukované prostřednictvím chudoby, rasismu, sexismu, kolonialismu a dalších forem útlaku. 10 Dalšími kroky je např. aktivní diskuse o alternativách k vězeňství, pojmenování problému, které vedou k páchání trestných činností, a praxe imaginace, která nám dovolí představovat si svět mimo předem definované rámce. 11


Umělecký výzkum v podobě archivu prostorové hmoty a praktik vězeňství sdílí cíle vězeňského abolicionismu a skrze svou působnost zviditelňuje, jakým způsobem se může na represi a státním násilí podílet architektonická hmota a prostorové strategie.
PŘESUŇ VĚZNICI Z MĚSTA DO KRAJINY




6    Angela Y. Davis, Jsou věznice překonané?, Praha 2021, s. 17.






7    Valérie Icard, « Ce n’est pas une prison, ici ! »,  Champ Penal/Penal Field XIX, 2020. Dostupné na: https://journals.openedition.org/champpenal/11699, vyhledáno 31. 5. 2025.

8    Luisa T. Schneider, Let Me Take a Vacation in Prison Before the Streets Kill Me! Rough Sleepers’ Longing for Prison and the Reversal of Less Eligibility in Neoliberal Carceral Continuums, Punishment & Society XXV, 2021, č. 1, s. 60–79.

9    Viz pozn. 8.

10    Michelle Brown – Judah Schept, New Abolition, Criminology and a Critical Carceral Studies, Punishment & Society XIX, 2017, č. 4, s. 440–462.

11    Viz pozn. 10.

©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ







TEORETICKÝ TEXT
 Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.