ČAS
05–12–25




Čas je společně s prostorem klíčovým aktérem procesu uvěznění. Jeho veličina je kvantifikována trestem odnětí svobody, a proto se i metafory spojené s odsouzením vztahují k času (odpykávat trest, odsedět si trest). 1 Odnětí času se většinou netýká případů tzv. bílých límečků, kdy je trest kvantifikován penězi a čas za mřížemi tak lze „vykoupit“. 2 Již tento příklad podporuje tvrzení výzkumnice Dominique Moran, že čas je zdroj, ke kterému nemají všichni rovný přístup. 3 Ten, stejně jako pravděpodobnost uvěznění, ovlivňují především socioekonomické postavení jedince ve společnosti (více viz FAQ).


Francouzský filozof Michel Foucault interpretuje v knize Dohlížet a trestat čas jako nástroj disciplinace – vězněné osoby nemohou rozhodovat o podobě ani o fázích svého dne a jsou nuceny se podřídit rytmu, který určuje vnitřní řád věznice. 4 Toto poznání je klíčové pro uvažování o prožívání věznění nejen z hlediska omezení pohybu (uzavření osoby v prostoru), ale i z hlediska jejího uzavření v čase. Uvěznění tak nejsou obklopeni jen hmotnými ZDMI, ale i zdmi časoprostorovými.


Jedním z hlavních účinků karcerální strategie ve vztahu k prožívání času ve vězení je permanentní opakování stejných činností po celou délku trestu. Nina Cope ve své studii z britské věznice potvrzuje, že právě rutina a její monotónnost způsobují, že čas uvnitř neplyne. 5 Vězněné osoby se proto snaží hledat různé způsoby, jak čas subjektivně zrychlit či zpomalit, aby nad ním získaly alespoň částečnou kontrolu. Cope zmiňuje jako běžný fenomén užívání konopí, které napomáhá k delšímu a kvalitnějšímu spánku – a to i během dne. 6 Šéfredaktor časopisu The Funambulist Leopold Lambert zmiňuje jako jednu ze strategií časoprostorového odporu narušování řádu skrze blokování a protáčení turniketů, které dělí a ZONUJI vězeňské chodby. 7 Obdobné taktiky lze sledovat i při zútulňováni a přetváření CEL – zde dochází naopak k přisvojování prostoru. 8


Je paradoxní, že právě čas je tím, co je vězněným trestem odebráno, a přitom je to to jediné, čeho mají ve vězení nadbytek. Lambert tuto ambivalenci popisuje skrze metaforu zdi – ta je navržena tak, aby ji lidské tělo bez pomoci nástrojů neproniklo. 9 Ve vězeňském kontextu však nastává jiná situace – čas (a jeho nadbytek) se stává nástrojem proniknutelnosti: i zdánlivě neškodný předmět, jako je lžíce, může při dostatečném opakování narušit strukturální integritu hmoty zdi. Lžíce tak může po čase prorazit betonovou zeď a tunel se stává příkladem subverzivní architektonické praxe. 10


Prostor a čas se tak stávají i prostředky k odporu a dekonstrukci karcerality. Zkoumání časovosti věznice znovu potvrzuje, že karcerální praktiky nejsou nástrojem nápravy ani smíření, a tudíž nevyžadují reformu, nýbrž zrušení – tedy tzv. abolicionistické přerámování společnosti. 11 Čas, jenž byl v tomto textu představen jako médium odporu, musíme využít ke kritickému poznání a zviditelňování škod karcerálního systému – a usilovat o změnu, která povede ke zrušení vězení jako základní formy trestu. 12

Ilustrativní krok vstříc abolici popisuje etnograf John M. Eason, když poukazuje na nutnost přesunu investic – pokud vězeňsko-průmyslový komplex stabilizoval ekonomiku, je třeba přesunout finance do komunit, které karcerální kapitalismus kriminalizuje. 13 

Abolice je v archivu interpretována jako spektrum s vlastní časovostí – je procesem, který je třeba chápat jako praktický a relevantní přístup, jenž má své konkrétní kroky, ukotvené v právu, čase a prostoru. 14






1    Meryem-Bahia Arfaoui, Turn the Walls Back to Dust, The Funambulist, 2024, no. 52, pp. 26–33. Přeložila Chanelle Adams.

2    Adam Gopnik, Should We Abolish Prisons, New Yorker, 2024. Dostupné na: https://www.newyorker.com/magazine/2024/07/29/abolition-labor-the-fight-to-end-prison-slavery-book-review-until-we-reckon-violence-mass-incarceration-and-a-road-to-repair, vyhledáno 2. 1. 2025.

3    Dominique Moran. Carceral Geography: Spaces and Practices of Incarceration. Londýn 2015, s. 34.

4    Michel Foucalt, Dohlížet a trestat: kniha o zrodu vězení, Praha 2000, s. 260.

5    Nina Cope, It’s No Time or High Time’: Young Offenders’ Experiences of Time and Drug Use in Prison, The Howard Journal of Crime and Justice XLII, 2003, č. 2, s. 158–175..

6    Viz pozn. 5.

7    Léopold Lambert, The Mighty Power of the Spoon, The Funambulist, 2024, č. 52, s. 22–25.

8    Viz pozn. 3, s. 55.

9    Viz pozn. 7.


10   Viz pozn. 7.





11    Dawn Moore – Sarah Turnbull, Understanding Carceral Mobilities in and through Lived Experiences of Incarceration, Punishment & Society XXVI, 2024, č. 5, s. 948–966.

12    Viz pozn. 11.

13    John M. Eason, et al., Punishment Is Purple: The Political Economy of Prison Building, Punishment & Society XXVI, 2024, č. 5, s. 967–983.

14    Piero Moraro, Philosophers on Prison Abolitionism: Theory versus Practice, Punishment & Society XXVII, 2025, č. 2, s. 1–18.




Časový rozvrh dnes Vazební věznice Pankrác 
(zdroj Vězeňská služba)


©2025DIPLOMOVÁ PRÁCE
ADÉLA VAVŘÍKOVÁ








TEORETICKÝ TEXT
Internetový archiv POZNAMKY O VEZNICI je součástí diplomového projektu řešeného na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Architektury I (Jakub Herza, Andrew Kiel, Viktória Mravčáková). Zastřešujícím cílem archivu je představení a pojmenování vězeňských praktik, strategií a přidružené architektonické hmoty, skrze něž dochází k působení moci. Tyto praktiky a prvky jsou následně odhalovány v odlišných souvislostech a typologiích.

Politickou vrstvu projektu tvoří příspěvek do diskuse o zrušení věznic, a především profesní apel na architektonickou obec, aby se naučila rozpoznávat místa navrhována pro útlak a násilí a na jejich produkci se nadále nepodílela. Aby naopak využila médium představivosti a napomáhala ve svých projektech vytvářet společnost založenou na péči a sociální rovnosti.

V záhlaví stránky je k dispozici (1) seznam často kladených otázek spojených s tématem zrušení věznic, (2) slovník pojmů a (3) manuál, který vysvětluje kostru online archivu, jednotlivé kategorie, tagy a příspěvky.